poitín


Plzeňská kapela hrající hudbu Irska, Skotska a Anglie...

Nejbližší akce

Kde hrajeme v nejbližší době


Chcete-li, abychom zahráli i u Vás, ozvěte se, budeme se těšit!

O nás

O nás


Poitín je plzeňská hudební skupina hrající od roku 1996. Její repertoár zahrnuje především irskou tradiční hudbu prezentovanou způsobem, jakým ji dnes provozují mladé skupiny na Britských ostrovech, v USA a v Evropě. Frontman skupiny, zpěvák a hráč na irský buben bodhrán Jeremy M. King pochází z anglického Brightonu, kde se věnoval též interpretaci tradiční hudby. Také ostatní členové mají bohaté hudební zkušenosti a kapela pravidelně hostuje nejen na tuzemských festivalech, nýbrž má za sebou úspěšná vystoupení např. v Polsku, Německu, Itálii a Francii. Za svou více než patnáctiletou existenci vydal Poitín vlastním nákladem celkem pět studiových alb, podílel se na kompilacích z produkce Popronu a několika dalších výběrových nosičích v USA (Mage Records). Pro tamní trh vydala skupina bilanční výběr "Jiggery Pokery". Čtvrté album skupiny "Bofiguifluki" bylo v roce 2011 oceněno výroční cenou internetového rádia CELTIC RADIO - 2010 Celtic Radio Album of the Year. V březnu 2014 vyšla zatím poslední deska "Wish". Na ní skupina Poitín zúročila své dlouholeté zkušenosti s interpretací irské tradiční hudby a s použitím jak tradičních skladeb, tak vlastní tvorby vyprodukovala žánrově velmi čisté album, které je v mnoha ohledech vrcholem její dosavadní tvorby. Síla současné sestavy je především společná souhra; rytmický základ bouzouki, kytary a bodhránu je pevný, harmonicky bohatý a dává dobrý prostor melodickým nástrojům k vytvoření celistvého a pocitově lehkého zvuku s výborným drivem a vnitřní silou, které jsou irské tradiční hudbě v dobré interpretaci vlastní a posluchači oceňované.

Členové

Členové

Jeremy Marc King (1998-dodnes) – zpěv, bodhran Začal jsem hrát na 12 strunnou kytaru ve skupině The Bodley Head Ceilidh Band během mých studií umění na Brighton Art College ve Velké Británii. Poté, co se kapela rozpadla jsem se hudbě příliš nevěnoval a zajišťoval akce v The Bear Cave Gallery v Brightonu. Jednoho léta jsem přijel do České republiky na prázdniny a na jedné taneční party v Praze poznal dívku mých snů. Zůstal jsem jako učitel angličtiny a v jedné zakouřené studentské putice jsem se seznámil s Kubou. Zahrál jsem pár věcí z časů Bodley Heads, které jsem ještě nezapoměl. Začal jsem zpívat s Poitinem, oženil se, narodilo se mi dítě (in roughly that order!). Stále se věnuji malování - Poitin několikrát vystoupil na mých vernisážích. Mezi mé hudební vzory patří Steeleye Span, the Levellers, Martin Carthy, Bowie v sedmdesátých letech a obskurní psychedelie let šedesátých...
Jaroslav Oto Macháček (zakladatel, od začátku dodnes) – housleNa housle jsem chodil do „Lidušky“, pak pokračoval jako samouk na kytaru, a k houslím se na chvíli vrátil ve folkové kapele Mnoho tváří (1989-1990). Pak jsem dlouho hrál jenom na kytaru v jazzové kapele YUPPKINS (1991-1997) a v Plzeňském Big-bandu (1995-1997). Zhruba v té době jsem poprvé uslyšel The Chieftains a zamiloval si irskou lidovku. Takže jsem oprášil housle a začal se učit jigy a reely a na tom se až do dneška vlastně skoro nic nezměnilo.
Saša Marešová (2007-dodnes) – příčná flétna, whistles Už jako malá holka jsem záviděla bráchovi, že může hrát na flétnu. Začala jsem se tedy tajně učit sama a když rodiče zjistili, že mi to jde, tak mě nakonec na moje dlouholeté naléhání přihlásili do ZUŠ. Začala jsem tedy s opravdovým hraním docela pozdě. Když jsme se přestěhovali z jižních Čech do Plzně, objevila jsem krásu příčné flétny a Ježíšek nezklamal. Hrála jsem ve všech možných seskupeních při ZUŠ a pár krásných let jsem strávila v dětském dechovém orchestru. Irská hudba mě navštívila v podobě CD od Chieftains, které jsem dostala od táty jednoho jarního dne k svátku. Opravdové hraní irských melodií mi ukázal nyní Poitín, který mě přijal s otevřenou náručí.
Jan Brabec (1999-dodnes) – bouzouki, banjo, zpěv S hudbou jsem začínal asi v 6 letech, kdy jsem chodil do tehdejší LŠU na piano. I když jsem na to zdědil „buňky“ od obou dědečků, cvičení mě štvalo tak, že rodiče rezignovali a já toho nechal. Pak jsem se dostal k muzice zpět ve 13 letech přes kytaru a různé folkové cajdáky. Postupně jsem ale zjišťoval, že mne více oslovuje instrumentální hudba a když jsem uslyšel irskou lidovku, učarovala mě na ní právě ona vlastnost skloubení prosté lidovosti s instrumentální virtuozitou, která na člověka dýchá z tradičních sessionů v irských pubech. S Kubou jsme nějakých 8 let tancovali folklór, kde jsme si vypěstovali vztah k hudební tradici, a přestože jsme měli možnost poznat mnoho tanečních melodií, dnes bych je na českých hospodských zpívaných asi těžko hledal. Měl jsem nutkání irskou hudbu hrát a právě přes Jakuba jsem se dostal na podzim 1999 do kapely. Začal jsem hrát na mandolínu, později přešel na irské bouzouki, čtyřstrunné tenorové banjo v irském ladění a plechovou píšťalku tin whistle. Vedle Poitínu jsem krátce v r. 2001 vystupoval ve skupině Vodotrysk, což je (byl) jakýsi mezižánrový hudební projekt s prvky divadla, který založil Jakub se svým spolužákem a dnes mladým nadějným hercem Vaškem Neužilem na gymnáziu a kde vystupovala také Týna Franková (naše tehdejší flétnistka). V současné době hraji v nové formaci CIÚNAS NUA, která spojuje současnou irskou hudbu s jinými, vesměs moderními žánry v originálních aranžmá Heleny Markové.
Jakub Siegl (1998-dodnes) – kytary, zpěv Hudbu jsem měl na talíři hned od kolébky, protože naše rodina je rodinou muzikantů. A tak jsem nejdříve pasivně a potom, když už jsem mohl ve školce zpívat ve sboru, začal postupně hudbu provozovat také. Co jiného mi vlastně zbývalo. Mým prvním nástrojem bylo piano, ale když jsem na konci roku dostal z klavíru dvojku, naštval jsem se a rozhodl se věnovat se jinému nástroji. A byla to právě kytara, která mě okouzlila. Musel jsem každý den pilně cvičit a tatínek mě kontroloval, jestli se neflákám. Až jsem radostí brečel. No a tak to šlo několik let a já si nakonec uvědomil, že ten nástroj opravdu miluju a vlastně tatínkovi musím strašně moc poděkovat za to cepování. A právě v té době mého uvědomění jsem potkal v poněkud nestřízlivém stavu v hospodě člena skupiny Poitín, Tondu Mužíka, také ne zcela střízlivého, a po delším povídání jsme se domluvili, že přijdu na zkoušku. Já jsem se totiž asi rok před tímto setkání potkal v Českém Krumlově s Pukarua, když měli session po hospodách, a úplně mě to vzalo tak, že jsem se od té doby chtěl k této hudbě nějak dostat… až právě jednoho dne v jedné hospodě. A od té doby …. To ostatní si můžete přečíst u Honzíka, páč se naše cesty až šeredně moc střetávají!

Všechny novinky se dozvíte na stránce facebooku


CDčka


Také můžete zakoupit digitální i fyzické kopie

Ochutnávka písní


Přejít přímo na CDbaby

Kontaktujte nás


Pro zvukaře je možné stáhnout plánek rozestavění kapely na podiu tady Pro pořadatele je ke stažení plakát tady a případně plalist pro OSU.

+420 724 292 042

Top