Z původních čtyř nás mnoho nezbylo. Vlastně jenom Otík (Jaroslav Macháček), houslista, zakladatel kapely a její vedoucí a Evička Šustrová, která hrála na příčnou flétnu a na zobcové flétny. Kromě toho ale ještě vedla pěvecký sbor a učila příčku na LŠU. Jindřich Fiala, kytarista umřel na rakovinu a jeho milá Petra Blechová, zpěvačka s námi před jeho smrtí přestala zpívat. Jeden rok s námi také zpívala a na flétnu hrála Jana Studená. V té době se s námi kamarádil Antonín (Jirka Vyšata), Otíkův bývalý spolubydlící na koleji a houslista v kapele Tydlidum. S Otíkem pátral po houslových flignách irské lidové hudby a nakonec se po jistém přemlouvání stal členem kapely a časem začal hrát na keltskou harfu. Dříve, než k tomu ale došlo přibyl do skupiny talentovaný muzikant (do té doby o tom ale nevěděl, protože na nic nehrál) Tonda Mužík jako hráč na svislý irský buben - bodhrán, dokáže ale zahrát téměř na cokoli, co mu přijde do ruky.

Hledali jsme tehdy, jak by měla skupina vlastně znít. Základem byly dvoje housle, flétna a buben. Tradičnímu irskému zvuku ale chyběly dudy a harfa. Pokoušeli jsme se dudy napodobit na housle pomocí všelijakých dusítek. Objevili jsme ale, že dobrou alternativou k dudám je akordeon a začali jsme přemlouvat tentokrát zase Ládíka Pohořelého, který hru na akordeon vystudoval a byl zárukou profesionálního projevu. Navíc je velmi temperamentní a dodával tak vystoupení značně živý výraz. Dokonce i na zkouškách mu dalo jisté sebepřemáhání svůj tvůrčí potenciál zkrotit. Harfu jsme se pokoušeli zastoupit kytarou. Štafetu po zemřelém Jindrovi přezval nakrátko Petr Kašák Holeček a po něm až do dnešní doby Jakub Siegl. Jeho klasická kytarová průprava mu je ale momentálně málo platná, protože s námi hraje na kytaru přeladěnou do irského ladění "DADGAD". I on je velmi expresivní a snadno se stane středem pozornosti. Snad díky těmto vlastnostem má mnoho známých mezi studenty, co rádi múzy a tak do kapely přivedl Kristýnu Frankovou a Honzu Brabce. Týna hrála na zobcové flétny (ale i na saxofon) a spolu s Evičkou tvořila dechovou sekci s bohatým a jasným zvukem. Občas se k nim přidával i Honza se svou plechovou píšťalou "Tin whistle". Jinak ale hraje na bouzouki - nástroj podobný mandolině ale asi o oktávu hlubší, který se do Irska dostal z Balkánu.

Na počátku jsme snili o někom, kdo bude moci bez uzardění zpívat irské balady v originálu, protože angličtina bude jeho mateřštinou, a přišel Jeremy King, soukromý učitel angličtiny, a také Neige Pruvost, ředitelka francouzské aliance a tak jsme mohli najednou hrát anglické, skotské, irské ale i francouzské a bretaňské písničky. Neige a Jeremy jsou vlastně ústředními postavami vystoupení a kromě zpěvu i konferují česko-francouzsky nebo česko-anglicky. Kromě nich však zpívají i Kristýna a Jakub a to nejen české lidovky, které si občas zahrajeme, ale taky písně francouzské a anglické, protože studují tyto jazyky a Jeremy a Neige jim občas pomohou s výslovností. Chybějící harfa a dudy nám však nedávaly klid a tak jsme hledali dál. Jirka se pokoušel na malou citeru napodobit hru Allana Stivella, nakonec si ale postavil harfu a teď nás donekonečna zdržuje svým neustálým dolaďováním (i když už jen jako vítaný stálý host.).


Hráli jsme tedy v této sestavě:

Jaroslav O. Macháček…….housle

Jakub Siegl –kytara………..kytara,

Jan Brabec……….…….…mandolína, bouzouki

Kristýna Franková……..…zobcové flétny,zpěv

Eva Šustrová………………příčná flétna, zobcové flétny

Ladislav Pohořelý………….akordeon

Antonín Mužík……..……….bodhran

Jiří A. Vyšata………… …harfa, housle

Neige Pruvoust…….…..…..zpěv

Jeremi King………….……..zpěv


Byla to vpravdě „zlatá doba Poitínu“ (1999-2001). Hráli jsme poměrně často (2-3x za měsíc), hlavně v okolí Plzně, ale i např. v Polsku na Festivalu Keltské hudby, na Beltinu v Nesovicích, v Brně, ve Kdyni na Rýzmbergském guláši… První cédéčko, které jsme v této sestavě nahráli, máme dodnes velice rádi. Hned po prvních taktech zaujme masivním, plným zvukem a nepřehlédnutelnou energií a živelností, která byla příznačná i pro naše tehdejší koncerty. Irsko-hudebním-puritánům se sice příliš nelíbily naše dvě zobcovky a nepříliš zvládnutý tradiční irský feeling a souhra jednotlivých hráčů, na druhou stranu ale všichni oceňovali pěkné aranže, autentický projev našich zpěváků a právě onu energii a radost, s kterou jsme k hraní přistupovali.

V létě roku 2001 se s námi Neige rozloučila a odjela zpátky do Bordeax, ale ještě předtím jsme zašli do studia a natočili základy jejích písniček. Tyto bretonské a francouzské písně jsme asi po roce a půl dodělali, přidali dvě instrumentálky a jednu českou lidovku, a na světě bylo naše druhé cédéčko. Snažili jsme se, aby mělo odlišný zvuk než to první a aby bylo jednolité co se týče nálady. Původně jsme chtěli pozvat hodně hostů, ale nakonec jsme si vystačili s jedním (zato skvělým) – Danem Eberlem . Dan nám za jedno dopoledne skvěle zabasoval na kontrabas a dodal tak na cédéčko hloubky, které některým z nás scházeli již na prvním CD. Jako poslední jsme nahrávali instrumentálku De le base bretagne. Ta se nám zalíbila (možná pro svůj maličko odlišný charakter oproti ostatním) a tak jsme podle ní pojmenovali celé CD. Na jeho závěr, jako bonus, jsme přidali českou lidovku Lída, Lidunka, protože ji máme rádi, občas ji hráváme na koncertech a… zkrátka nám přišla vhodná na konec cédéčka, ale vlastně i jako završení určité etapy v životě kapely.

. V průběhu nahrávání totiž odešli kromě Neige i další spoluhráči - Evička za pacholátkem, Týna do Prahy na studie, Tonda Mužík na faru do Hostouně, Ládík za svými dalšími hudebními plány. Nastala těžká doba, kdy jsme hledali flétnistu a nový zvuk kapely. Trvalo to bezmála dva roky, vystřídali jsme tři flétnistky, přežili několik krizí a vida, nakonec se na nás štěstí usmálo a přišla Helena (tin whistle a dokonce saxofon) a my nabrali druhý dech. Plány do budoucna jsou veliké, chtěli bychom zapojit i Helčin saxofon a příležitostně přibrat i kontrabas. Také bychom rádi opět více koncertovali. V poslední době to byly tak 1-2 koncerty za měsíc převážně v Plzni (Zachs pub, Inlognito, Jabloň) s občasným výjezdem mimo (hrad Rábí, Sdružení Ledovec v Ledcích). Tak se těšte!