Obsazení:

Současná sestava:

Jaroslav Oto Macháček (zakladatel, od začátku dodnes) – housle, kytara
Na housle jsem chodil do „Lidušky“, pak pokračoval jako samouk na kytaru, a k houslím se na chvíli vrátil ve folkové kapele Mnoho tváří (1989-1990). Pak jsem dlouho hrál jenom na kytaru v jazzové kapele YUPPKINS (1991-1997) a v Plzeňském Big-bandu (1995-1997). Zhruba v té době jsem poprvé uslyšel The Chieftains a zamiloval si irskou lidovku. Takže jsem oprášil housle a začal se učit jigy a reely a na tom se až do dneška vlastně skoro nic nezměnilo.







Jakub Siegl (1998-dodnes) – kytary
Hudbu jsem měl na talíři hned od kolébky, protože naše rodina je rodinou muzikantů. A tak jsem nejdříve pasivně a potom, když už jsem mohl ve školce zpívat ve sboru, začal postupně hudbu provozovat také. Co jiného mi vlastně zbývalo. Mým prvním nástrojem bylo piano, ale když jsem na konci roku dostal z klavíru dvojku, naštval jsem se a rozhodl se věnovat se jinému nástroji. A byla to právě kytara, která mě okouzlila. Musel jsem každý den pilně cvičit a tatínek mě kontroloval, jestli se neflákám. Až jsem radostí brečel. No a tak to šlo několik let a já si nakonec uvědomil, že ten nástroj opravdu miluju a vlastně tatínkovi musím strašně moc poděkovat za to cepování. A právě v té době mého uvědomění jsem potkal v poněkud nestřízlivém stavu v hospodě člena skupiny Poitín, Tondu Mužíka, také ne zcela střízlivého, a po delším povídání jsme se domluvili, že přijdu na zkoušku. Já jsem se totiž asi rok před tímto setkání potkal v Českém Krumlově s Pukarua, když měli session po hospodách, a úplně mě to vzalo tak, že jsem se od té doby chtěl k této hudbě nějak dostat… až právě jednoho dne v jedné hospodě. A od té doby …. To ostatní si můžete přečíst u Honzíka, páč se naše cesty až šeredně moc střetávají!


Jan Brabec (1999-dodnes) – bouzouki, tin whistle
S hudbou jsem začínal asi v 6 letech, kdy jsem chodil do tehdejší LŠU na piano. I když jsem na to zdědil „buňky“ od obou dědečků, cvičení mě štvalo tak, že rodiče rezignovali a já toho nechal. Pak jsem se dostal k muzice zpět ve 13 letech přes kytaru a různé folkové cajdáky. Postupně jsem ale zjišťoval, že mne více oslovuje instrumentální hudba a když jsem uslyšel irskou lidovku, učarovala mě na ní právě ona vlastnost skloubení prosté lidovosti s instrumentální virtuozitou, která na člověka dýchá z tradičních sessionů v irských pubech. S Kubou jsme nějakých 8 let tancovali folklór, kde jsme si vypěstovali vztah k hudební tradici, a přestože jsme měli možnost poznat mnoho tanečních melodií, dnes bych je na českých hospodských zpívaných asi těžko hledal. Měl jsem nutkání irskou hudbu hrát a právě přes Jakuba jsem se dostal na podzim 1999 do kapely.
Začal jsem hrát na mandolínu, později přešel na irské bouzouki, čtyřstrunné tenorové banjo v irském ladění a plechovou píšťalku tin whistle.
Vedle Poitínu jsem krátce v r. 2001 vystupoval ve skupině Vodotrysk, což je (byl) jakýsi mezižánrový hudební projekt s prvky divadla, který založil Jakub se svým spolužákem a dnes mladým nadějným hercem Vaškem Neužilem na gymnáziu a kde vystupovala také Týna Franková (naše tehdejší flétnistka). V současné době hraji v nové formaci CIÚNAS NUA, která spojuje současnou irskou hudbu s jinými, vesměs moderními žánry v originálních aranžmá Heleny Markové.

Jeremy Marc King (1998-dodnes) – zpěv, bodhran
Začal jsem hrát na 12 strunnou kytaru ve skupině The Bodley Head Ceilidh Band během mých studií umění na Brighton Art College ve Velké Británii. Poté, co se kapela rozpadla jsem se hudbě příliš nevěnoval a zajišťoval akce v The Bear Cave Gallery v Brightonu. Jednoho léta jsem přijel do České republiky na prázdniny a na jedné taneční party v Praze poznal dívku mých snů. Zůstal jsem jako učitel angličtiny a v jedné zakouřené studentské putice jsem se seznámil s Kubou. Zahrál jsem pár věcí z časů Bodley Heads, které jsem ještě nezapoměl. Začal jsem zpívat s Poitinem, oženil se, narodilo se mi dítě (in roughly that order!). Stále se věnuji malování - Poitin několikrát vystoupil na mých vernisážích. Mezi mé hudební vzory patří Steeleye Span, the Levellers, Martin Carthy, Bowie v sedmdesátých letech a obskurní psychedelie let šedesátých... < BR>





Saša Šantorová (2007-dodnes) – příčná flétna
Už jako malá holka jsem záviděla bráchovi, že může hrát na flétnu. Začala jsem se tedy tajně učit sama a když rodiče zjistili, že mi to jde, tak mě nakonec na moje dlouholeté naléhání přihlásili do ZUŠ. Začala jsem tedy s opravdovým hraním docela pozdě. Když jsme se přestěhovali z jižních Čech do Plzně, objevila jsem krásu příčné flétny a Ježíšek nezklamal. Hrála jsem ve všech možných seskupeních při ZUŠ a pár krásných let jsem strávila v dětském dechovém orchestru. Irská hudba mě navštívila v podobě CD od Chieftains, které jsem dostala od táty jednoho jarního dne k svátku. Opravdové hraní irských melodií mi ukázal nyní Poitín, který mě přijal s otevřenou náručí.





Jako hosté si s námi občas zahrají i bývalí členové Poitínu:


Jiří A. Vyšata (1998-dodnes, j.h.) – harfa












Antonín Mužík (1998-2002,2004-dodnes j.h.) – bodhrán

Helena Marková (2003-2007) – low whistle, tin whistles, sopránsaxofon
Kdyby mě v šesti letech bývali přijali do LŠU, jistě bych vytrvala a dnes ze mě mohla být vynikající klavíristka. Ale nevzali mě, že prý nemám hudební sluch. Tak jsem to o deset let později, když mě začal zajímat jazz, zkusila se saxofonem. Irská hudba se mi líbila vždycky, ale dlouho jsem nevěděla, jak se dostat k nahrávkám a kapelám. Až jsem se v roce 2003 přestěhovala do Plzně a tady se přes kamaráda Honzu "Pomeranče" Hamzu seznámila s Poitínem (díky!). Kromě toho hraji v "groove - jazzové" kapele Work In Progress (přijďte se podívat!). Jo, a učím v lidušce :-) PS: To s tím saxofonem v irské hudbě nebyl můj nápad!